biography      works      events      audio      downloads      contact



Tak klid. / Quiet Now.

2002-2005
orchestral scenes inspired by the letters of Leoš Janáček to Kamila Stösslová and Zdeňka Janáčková
(3(3. muta picc).3.3(3. muta bcl).2+cfg – 4.3.3.0 – 4 perc –14.12.10.8.6)

Leoš-Janáček-Award 2004 (2nd prize, 1. prize not awarded)

durata » 11'

first performance » 13. 4. 2005, Rudolfinum, Dvořák Hall: Filharmonie Hradec Králové, Andreas Weiser – conductor

Leoš Janáček napsal své o osmatřicet let mladší múze posledních let Kamile Stösslové přes sedm set dopisů. Po deset let jí vykal. V dubnu 1927 jí poprvé napsal „Ty“ a počátkem května naléhal, aby se podepsala „Tvá Kamila“. Dopis, v němž Kamila na požadavek poprvé přistoupila, našla Janáčkova žena Zdeňka. Po domácí roztržce skladatel většinu přijatých dopisů pálil. Kamile napsal:

Brno 21. 5. 1927 Milá Kamilo! Tak klid. Zdeňka je v domácnosti navýsost vzorná. Já chtěl mít děti, po úmrtí těch mojich dvou ubohých – ona nechtěla. Noci jsem ve své pracovně, ráno přijdu, posnídám, noviny přečtu – a dám se do práce. Přijdu z pošty, obědvá se; trochu toho všedního mluvení. Odejdu zase do své pracovny, projdu se k večeru na 1? hodiny; večeře, pohraji si – s psíčkem!! A jdu na noc do své pracovny. Může mi to stačit? To má být ta radost života? Já, svou povahou vášnivý člověk, přirozeně hledám a potřebuji duši, v níž by bylo teplého citu a soucitu. Osudem jsi mi přišla do cesty – a z těch dob mám v sobě, s čím se laskám, s čím se těším. Je v tom něco zlého, jsem špatný člověk proto? […] Odsuzuj mne, chceš-li. Jestli jsem překypěl – odpusť. Půjde můj život stejně „usměvavě“ dále. Vždyť každé jablko neuzraje. A to mé jistě už ne. A řekni, smím-li Ti dále psát Ty? Já bych řekl, že ano. Jsi mi daleké, a přece v srdci nejbližší. Slunce a „skály“ Ti přeje Navždy Tvůj [...]

_____________


Leoš Janáček wrote more than seven hundred letters to the muse of his last years, Kamila Stösslová, a woman thirty-eight years younger than himself. Ten years went by before he began to use the “ty,” the Czech informal “you,“ with her. In April 1927, he addressed her with “ty” for the first time, and in early May, he insisted that she sign her letters „Ta [your] Kamila.“ Janáček’s wife Zdeňka found the letter in which Kamila acceded to this request for the first time. After the resulting domestic quarrel, the composer burned most of the letters he’d received. To Kamila, he wrote:

Brno 21 May 1927 Dear Kamila! Quiet now. Zdeňka is a model of perfection in the household. I wanted to have children after the death of my two poor little ones – she didn’t. At night I’m in my study, in the morning I come in, eat breakfast, read the newspaper – and start work. I come home from the post office, have lunch, a little of the usual small talk. Then I go back to my study, take a walk in the evening for an hour and a half, eat supper, play a bit – with the little dog!! And I go into my study for the night. Can this be enough for me? This is supposed to be life’s joy? By nature a passionate man, I am naturally looking for, in need of, a soul who has some warmth of feeling and compassion. Fate brought you across my path – and I hold those times within me; I embrace them, take comfort from them. There is nothing wrong in that; does it make me a bad person? […] Condemn me, if you will. If I have gone too far – your pardon. My life will go on in the same way “smilingly” onwards. After all, not every apple grows to ripeness. And mine certainly aren’t going to, not anymore. And tell me, may I continue to call you ty? I would guess the answer is yes. You are far away from me, but the closest thing to my heart. I wish you the sun, and the “cliffs“ [...]