2.2.2.2 – 2.2.0.0 – 3 perc – 6.5.4.3.2

I. Gauč II. [Světlo se svalilo na obličej] III. [Reflektor auta vyrval z tmy kus lesa] IV. [Co děláme?] V. Doma Už delší dobu jsem se zabýval myšlenkou zhudebnit básně českých básníků, kteří jsou mými generačními vrstevníky. Nakonec jsem vybral pět krásných básní Petra Borkovce. S autorovým svolením jsem je upravil a zkrátil tak, jak jsou otištěny v tomto programu (v celém znění je najdete v Borkovcově sbírce Polní práce). Seřadil jsem je do oblouku od devastujícího zážitku přes odevzdanou netečnost až po novou radost. Tou novou radostí pro mě bylo 22. ledna 2002 narození syna Jakuba. Kompozice „vznikla“ vlastně během tří nocí, které díky našemu pokrokovému zdravotnictví může otec strávit se svou rodinou v porodnici. Je proto věnována Jakubovi a mé ženě Sandře za největší dar, jakého se člověku může dostat.