biography      works      events      audio      downloads      contact



A Prima Mad

2002
alto saxophone or flute

durata » 7'

first performance » 1. 12. 2002, HAMU Praha, divadlo Inspirace: Philippe Caillot – alto saxophone
27. 11. 2002, Paris, Centre tchèque, Bohemia Magica – Une saison tchèque en France: Šárka Čurdová – flute

Skladba A Prima Mad (volně přeložitelné jako „šílená primabalerina“) existuje ve dvou verzích – pro flétnu nebo pro altsaxofon. Patří do volného cyklu kompozic inspirovaných poezií americké básnířky Emily Dickinson. Ty byla roku 1862 na několik následujících let násilně odloučena od nejbližšího muže svého života. Za tento rok napsala pětinu veškeré své básnické produkce – denně více než jednu báseň, jednou zděšenou, jednou slavnostně optimistickou. Náročná sólová skladba je kombinací takové krajní emocionality a zároveň přísné stavby sólové linky na základě pevně rytmizovaného harmonického vývoje. Využívá mikrointervalů, a mnoha nestandardních (v soudobé hudbě standardních) nástrojových artikulací. Od interpreta vyžaduje nejen virtuozitu, ale i promyšlení všech „fyzických“ atributů hry. V notovém zápisu je totiž přesně zachycen i rytmus a dynamika nádechů a výdechů. Vždyť právě zatajený, nebo naopak hystericky zrychlený dech je typický pro lidské prožívání extrémních pocitů. Výsledkem nemá být tedy pouze instrumentální výkon, ale jakási nástrojová koncertní obdoba scénického výstupu hrdinky „umírající na jevišti“. Skladba byla napsána pro pařížský recitál Šárky Čurdové v rámci české sezóny ve Francii „Bohemia Magica“ 2002.

_____________


Au mois d'avril 1862, la poétesse américaine Emily Dickinson était isolée de son „ami terrestre le plus proche“, Charles Wadsworth, et, pendant cette anée, elle a écrit trois cent soixante-six poemes, un cinquieme de son oeuvre intégrale. Ce sont des poemes tragiques, amis aussi étonnamment optimistes et forts. Cette diversité extreme m'a inspiré pour écrire A Prima Mad pour flute (ou saxophone) et apres pour écrire , comme une continuation émotionelle, la piece suivante pour orchestre Joy and Sorrow of 1862.