that long town of White to cross

(2004)

for violin solo

commissioned by Concentus Moraviae for Hana Kotková

first performance

Hana Kotková - violin

20/6/2004 » Lysice, Czech Republic

durata » 6′

221 It can't be "Summer"! That -- got through! It's early -- yet -- for "Spring"! There's that long town of White -- to cross -- Before the Blackbirds sing! It can't be "Dying"! It's too Rouge -- The Dead shall go in White -- So Sunset shuts my question down With Cuffs of Chrysolite! Psát skladby pro sólové nástroje je v soudobé hudbě běžné. Zdá se, že většina autorů se nechává unést výhodami, které poskytuje jediný virtuóz na jevišti, nezávislý, svobodný. Předepisují potom těsně vedle sebe množství extrémních a avantgardních hracích technik, které si nemůžou při komorní, nebo dokonce orchestrální hře obvykle dovolit. Z takového zaujetí pak pro posluchače zůstává změť bez souvislostí, nakupení bez ústřední linie. Skladba napsaná pro extrémně dobrou Hanu Kotkovou se takových extrémně náročných technik nevzdává. Snaží se ale mezi nimi hledat společné, kombinovat navzájem glissanda, trylky, flažolety, všemožná pizzicata a smyky do společného výrazu a sdělení. – Protože žádná technika nemá bez sdělení smysl. To sdělení není přímé a jednoduché. Naopak je nejisté. Stejně nejisté jako všechno, co má pro lidi smysl. To „dlouhé bílé město, které je třeba přejít“ („that long town of White to cross“) je pro to symbolem: symbolem pro sníh a led, zimu, konec, neživot, smrt, ale zároveň i začátek něčeho nového, součást neustálého cyklu, budoucnost. Je to krásný symbol, protože je nejednoznačný. Má v sobě zánik i naději. Název skladby pochází z básně číslo 221 od americké básnířky Emily Dickinson, která byla inspirací pro všechny tři mé skladby prováděné na letošním festivalu. Ani ona si nebyla jistá, čím vším to bílé město může být.